Hřebík či hřeb (zdrobnělina hřebíček) patří mezi spojovací materiál. Jedná se obvykle o tvrdý (nejčastěji ocelový) předmět, opatřený na jednom konci hrotem a na druhém konci plochým rozšířením - hlavičkou. Hřebík bývá obvykle tenký, hřeb obvykle tlustší. Slouží k rychlému vzájemnému spojování dvou či více různých předmětů. Do materiálu se vpravuje obvykle zatloukáním kladivem, nebo pomocí speciálního elektrického nebo pneumatického nářadí - hřebíkovaček nebo sponkovaček, hřebíky lze pomocí speciálního náčiní také nastřelovat. Většinou jde o nerozebiratelné spojování materiálu. Spoj je pevný pokud nedojde ke korozi nebo chemickému rozkladu spojovacího prostředku nebo k nepřiměřenému mechanickému namáhání(kupř.střihem). Hřebíky se vyrábějí z oceli, speciální i z mědi, mosazi, hliníku nebo nerez oceli. Příbuznými spojovacími součástmi hřebíků jsou kramle, nýty a cvoky. Kované hřeby se používají k připojování masivnějších součástí, například v kovářství a podkovářství hřeby slouží pro připojování podkov na kopyto koní, v některých zemích též pro fixaci kolejnic k železničním pražcům (u nás se tato technika nepoužívá). V zdravotnictví se v traumatologické a chirurgické praxi nerezavějící hřeby vyrobené ze speciálních slitin používají kupř. pro fixaci zlomenin kostí.
Druhy hřebů a hřebíků